Balada Carpe Diem

                                                                            𝆕
Předehra:  A  F#mi  D  E

        A                              D                     A
1. Když kytka ve své váze uvadá, někdy pocit mám, že jsem to já.
        A                                D                  A
   Sklo průhledný, to je málo, řekne vám každý, kdo se cítí sám.


   A                             F#mi
R: A za tím sklem se dějou věci, běhaj tam lidi,
                     D              E
   lítaj ptáci, jsou volní a je jim fajn.
   A                     F#mi
   Já jako kytka ve váze se jenom dívat smím
          D                     E
   a smím doufat, že někdo vodu vymění.

2. Když ten, co kytku utrhl, k ní přivoní, já cítím, že ještě šanci mám.
   A než přijde ten můj soudný den, svou vůní jej zulíbám.


R: Kdyby mě ale tenkrát nechal růst, prošla bych možná ještě cesty kus,
   byla bych volná. (Ale bylo by mi fajn?)
   Dost možná, že by jiný šel, mě utrhl a do vázy mě měl
   a dolít vodu možná, že by zapomněl.


Mezihra:  A  F#mi  D  E


R: Tak někdy sama a někdy s ním prožívám to, o čem si sním
   a čekám a co přijde, vím.
   Je pro mě vodou ve váze, je mojí miskou na váze,
   jen on ví, kam se příště nakloní.


3. Já provonět chci každý jeho den, být vůní, co ho provází.
   A z klopy jeho saka koukat ven, času je málo, tak Carpe Diem.