Kamínkářská modlitba

                                                                            𝆕
   C             F            C                   F
1. Já vášeň mám, co mě pohání vstříc dětským hrám a cestování,
   G            F                   C
   kudy se dám, sbírám šutry na malování.
   C          F            C           F
   Pomalu zlé návyky mizí, zabíjet čas jen televizí,
         G           F                 C
   a tak hromadu mám kamínků na rozdávání.

           G              F           C          G         F           C
M: Když je krásně, už nás nic víc nebaví než bez bázně jít sbírat poklady,
            G           F      C          G
   než bude tma, než se oči unaví - Hele, kamínek!

   F                       G
R: My se totiž stali členy komunity,
              C
   která nemá nejspíš nikde žádný obdoby.
   F                        G
   A zatímco všichni žasnou nad krásama světa
     C
   a fotí hrady, zámky, budovy.
            Dm                     G               Am
   My členi komunity Facebook Kamínky lezeme podél zdí,
   
   koukáme pod nohy...
          Dm                    G
   Kameny malovaný, velký, malinký – no, to je víc
       Am
   než jasný hvězdy z noční oblohy.
           D                  G                         F      G
   Leda by malovanej meteorit spadnul z nebe hned vedle tebe.

2. Támhle se nám kamínek schoval, už ho zvedám a je to obal od bonbónů,
   to mě vždycky nejvíc rozčílí.
   Poschovávám berušek spousty, teď začínám malovat chrousty,
   pak mě trápí, když je nikdo nenasdílí.

3. Za kamínkem přes plot i skočím, v kašně i své oděvy smočím
   problémy mám na nevhodná místa, když koukám.
   Kamínkama narvu si kapsy, nazpátek nám zavolám taxi,
   kamínkářskou modlitbu si pak zabroukám:

M: Šutře náš, jenž jsi na zídce, buď vůle tvá a nech najít se
   a miluj nového kamínkáře svého, ámen kámen.

R: My se totiž stali členy komunity,…

M: Šutře náš, jenž jsi na zídce,…