Kocovina

                                                                            𝆕
Předehra:  D  G  D  G... D

   D           A           G              A
1. Pověsila mě do průvanu, a jak v tom průvanu vanu,
   G           A      D
   vidím vedle vanout vanu.
   D          G          C           G
   Vanu plnou celý škály nadávek, co vyplavaly. 
   D           C           G               D
   A co jednou venku vane, nazpátek se nedostane.
   A             Hm        A                D
   Jak frčel rum za rumem, dal jsem rande s Rozumem.
   D           C           G                D
   Ten to vidí jednoduše: "Ta vana je tvoje duše.
   D            A             G          A
   Trochu bílá, trochu černá, nezměrná a časosběrná
   G           A    D
   kniha tvého žití věrná."


   Em                           D
R: To se nám to lehce řekne, až přijde, stejně znovu změknem, 
   Em                 G
   až zavrtí pozadím, řeknu, že průvan mi nevadí.
   Em                            D
   Luskne, potom hodí hlavou, já cítím jak mi nohy plavou,
   Em                          G
   předvede nám co je v ráji a zas budeme všichni v háji
Mezihra:  D  G  D  G... D

2. Ze všech stran mi všichni radí, že to nejde dohromady,
   že by mě můj Rozum zradil?
   V rozhovoru stejně chytrém setrval jsem se svým Nitrem.
   "Ježiš Kriste," Nitro řeklo, "to máš teda, chlapče, peklo!
   Přines kytku domů kobře, to udělá kobře dobře,
   ve vaně pak všechny jedy srovnej podle abecedy.
   A natři je na bílo, to by se jí líbilo, to bys jí dal dárek milej."

R: To se nám to lehce řekne,...
Mezihra:  D  G  D  G... D

3. A tak tu vanu připoutaný k rantlu mojí vlastní vany,
   jářku co teď bude s námi?
   Na to Rozum zarapoval: "Je to vana - jenom obal!
   Ty můj chlapče přiopilej, vyndej špunt a všechno vylej."
   Poslechl jsem, jak se sluší a odpustil svojí duši,
   trochu špíny jsem tam nechal, to abych se nepolekal.
   Až procitnu z kocoviny, že už bych byl někdo jiný...
Dohra:  D  G  D  G... D